Není doom metal jako doom metal. YOB se po slabším kousku nazvaném „Atma“ touto deskou zapisují tučným písmem do kroniky žánru. Mike Schiedtovi se povedlo ukout více jak hodinový železitý materiál, který v nejsilnějších místech nechává nad hutnými valivými spodky vyčnívat až odzbrojující lehké vokály. Ty přerůstají do mnohdy drásavých hrdelních poloh se stejnou samozřejmostí, s jakou se těžké kytarové monolity mění v plíživá klidná místa, na které dokonale pásne klišovité sousloví „klid před bouří“.

Sevřenost a celistvost „Clearing the Path to Ascend“ je dalším rozměrem, který se vám otevře již po druhém a třetím poslechu. Na více jak hodinové ploše je dostatek prostoru k tomu, aby vás nahrávka naprosto pohltila a nechala hnít ve svých útrobách. Zde budete chtě nechtě obdivovat dřevorubeckou monumentálnost, kterou dokáží v YOB jen ve třech lidech tesat svými riffy. Současně je třeba zmínit i smysl pro lehkost a jednoduchost, které je přehozena přes dřevní masivy kytar jako rafinovaný závoj. Tento závoj mnohdy přečnívá a tvoří tak lehké kytarové zákoutí, u kterých bych se přímo nabízelo napsat, že jsou vzdušné. To by však nemohli být YOB. I poklidné plochy bez zbustrovaných kytar v sobě uchovávají hutnou tíživou atmosféru a vnitřní pětí, která se nese celým albem.

YOB natočili album, které se bez okolků dá označit jako jeden z vrcholů na sludge-doomové scéně. Čím déle ho poslouchám, tím i přijde lepší a lepší. Jakoby do syrového mazlavého základu dřevního doom metalu někdo přidal eleganci podobnou té, kterou v sobě uchovávají například lordové z PINK FLOYD.